Mám tu čest, že jsem členem českého i slovenského cechu pokrývačů, tedy organizací, které zaštiťují izolatérství, respektive provádění střech s povlakovými izolacemi. V rámci České republiky je dominantní akcent cechu zaměřen na klasické disciplíny – klempířství, tesařství a pokrývačství, a převážně na skládané krytiny.
Nicméně patří sem i provádění střech s povlakovými izolacemi, což je oblast, ve které se pohybuji celý svůj život. Povlakové krytiny jsou v současné době též součástí cechu, kde mají samostatnou sekci. Na Slovensku je tomu trochu jinak – povlakové a skládané krytiny jsou tam víceméně vyrovnány.
Ostatní obory cechu mají zastoupení v učňovském školství, ale provádění povlakových krytin tuto výhodu nemá. Z historického hlediska povlakové krytiny nepatří do portfolia řemeslných cechů, protože, když se dostávaly do života a na stavby, tak jsme u nás měli maximálně ROH, ale bohužel neexistovala tehdy žádná řemeslná sdružení.
Přesto zde dnes máme moderní řemeslo, jehož tradice začíná v polovině minulého století. Izolatérství se rozvíjí takříkajíc samospádem – základním učení tohoto řemesla je „odkoukej od staršího kolegy“, protože učební obor, ve kterém bylo izolatérství nebo provádění povlakových krytin, zmizel se začátkem kapitalismu v Čechách na začátku 90. let 20. století.
Dlouhá léta se zde mluví o celoživotním vzdělávání v průřezu celé společnosti, což je i v souladu s deklaracemi EU. U nás se to dominantně vztahuje na obecné a všeobecné školství, ale v oblasti učňovského školství podpory zrovna moc není, a to navzdory tomu, že bez kvalitních řemeslníků žádná společnost nebude dobře fungovat.
Ve stavebnictví působí více subjektů, které podporují vzdělávání. Osobně participuji na celoživotním vzdělávání inženýrů a techniků, které zajišťuje ČKAIT svými pravidelným přednáškami, semináři a webináři. Zejména webináře jsou velmi populární, protože je možné je sledovat vzdáleně a v čas, který nám vyhovuje. Tato časová a prostorová flexibilita je také důsledkem nutnosti, do které nás popostrčil covid – s odstupem času lze konstatovat, že přinesl alespoň něco pozitivního. Zájemce odkazuji na web ČKAIT, kde jsou veškeré odborné akce: www.ckait.cz/kalendar-akci.
Řemesla jsou však na okraji zájmu a místo toho, aby byla řádně podporována a měla odpovídající společenskou prestiž, kterou si zaslouží, se bezhlavě ženeme za všeobecným vzděláním, které je sice chvályhodné, ale chleba za nás neupeče. V současnosti je až nekritický tlak na všeobecné vzdělávání – maturita pro každého, případně vysokoškolské vzdělání pro každého a za každou cenu. To jsou trendy, které nepodporují velmi důležitou část našich životů – potřebu řemesla a řemeslníků, kteří umí udělat a opravit vše, co je potřeba. Roboti za nás pracovat nebudou.
Co láká mladé? Dobré peníze a kvalifikovaná práce
V letošním ročníku mistrovských zkoušek izolatérů jsme identifikovali velmi zajímavou situaci, kdy většina uchazečů o tyto zkoušky byla z mladé generace. Byl jsem z toho radostně překvapen a ptal se, co se stalo? Odpověď byla velmi zajímavá – dobré peníze a dobrá a zajímavá kvalifikovaná práce, po které je poptávka. To je pravda, protože kvalifikovaný a spolehlivý izolatér je velmi důležitý a cenný.
V rámci stávající spolupráce s cechem, panem Jiřím Doležalem a dalšími spolupracujícími firmami bych rád zjistil, jaký by byl zájem o odborná školení v oboru izolatérství či zda by byl zájem například o kurzy v oblastech, jako jsou asfalty, fólie a stěrky. Jsem připraven se pobavit s každým, kdo by měl o to zájem. Prosím, zkuste se mi ozvat, na e-mail: marek.novotny.izolace@email.cz a zkusme společně nastartovat vyučovací proces v tomto (nejen) pro mě tak důležitém řemeslném oboru!
Rád bych se na závěr ještě podělil o pár fotografií z cechovních mistrovských zkoušek, které proběhly koncem března v Davídkově. Velmi významná je zejména poslední fotografie, na které je pan kolega Michal Bugár. Jsem přesvědčen o tom, že každý specialista v oblasti izolací by měl být schopen vzít hořák do ruky, aby například věděl, jak detaily udělat ručně, a ne pouze teoreticky. Ona teorie je hezká, ale hořák v ruce je trochu něco jiného. Byl bych moc rád, kdybych podobných příležitostí měl víc – dokonce by se mi líbilo, kdyby v rámci studia měli i studenti vysokých škol možnost něco na stavbě udělat rukama. Získali by tak přehled, jak se co dělá, ale hlavně by získali respekt k řemeslu.
Autor a foto: doc. Ing. Marek Novotný, Ph.D.