Ale pěkně popořádku. Černouhelný důl Michal vznikl v Ostravě-Michálkovicích koncem roku 1849. Těžba uhlí, a tím i jeho historie, se začala psát v následujícím roce. Generální přestavba s novou výstavbou celého povrchu proběhla v letech 1913 až 1915. Od roku 1972 byla v provozu úpravna a briketárna, hloubky 670,1 metrů bylo dosaženo v roce 1928. Od roku 1946 se změnil název na Důl Petr Cingr, původní byl navrácen v roce 1990. V roce 1970 horníci vytěžili nejvíce uhlí – 277 652 tun. Poslední vozík černého zlata vyjel na povrch roku 1993. Od roku 1995 je Důl Michal Národní kulturní památkou.
Část areálu dolu je přístupná veřejnosti po většinu roku. Další část již připravuje Národní památkový ústav, a to díky rekonstrukci bývalé třídírny uhlí, která potrvá do konce listopadu 2027. Po vyklizení začne statické zajištění největšího objektu – čtyřpatrové budovy, následovat budou opravy ocelových konstrukcí a nové pokrytí střechy. Pro ilustraci: právě sem vozily důlní vozíky po nadzemní dráze vytěžené uhlí k prvotnímu zpracování. V tzv. uhelném prádle se oddělovaly kameny od lehčího uhlí, voda odnášela nejmenší kousky a uhelný prach do nádrží, kde byl zachycován uhelný kal. Po vytřídění následovala další úprava a posun do zásobníku.
Nejprve bude zpřístupněno čtvrté patro s novou expozicí a vyhlídkou. Ve druhé etapě dojde na obnovu výklopníku, kam uhlí přijelo z jámové budovy. Zde začalo třídění. Plány na třetí etapu se chystají. Doplníme, že dosud přístupné jsou administrativní budovy, těžní budova a strojovna s původními elektrickými stroji. Dále řetízkové šatny a cechovna. Současná podoba areálu je podle projektu architekta Františka Fialy. Nejvyšší stavbou Dolu Michal je těžní věž. Měří 42 metrů.
Pozornému návštěvníkovi neuniknou materiály použité na povrchovou výstavbu dolu: pálené cihly, ocel, dřevo, sklo, plech či pozinkované klempířské prvky. Exkurze prochází stejnou cestou, jakou každodenně postupovali havíři dolů do dolu. Po vyfárání, očistě a převlečení následovalo hašení žízně. Stojí za zaznamenání, že horníci, hutníci ani další profese těžkého průmyslu nepili vodu. Ta, jak známo, bere sílu.
I vy můžete posedět a občerstvit se v přilehlé hospodě U Cingra, kde vás upoutají historické artefakty z doby dávno i nedávno minulé: hornické přilby, kahany, důlní telefoty, hasičské přístroje, píchačky, fáračky, boty a další. Při vstupu si sáhnete na poslední vytěžené kusy uhlí a v duchu se pokloníte těžké havířské robotě, která nám dodnes dává hlavně teplo a světlo. Zdař Bůh!
Autor: Mgr. Zdeněk Svoboda