Ostrava se po stavební stránce razantně mění k lepšímu. Další objekt, který dosloužil a padl k zemi, je bývalý Bauhaus. Časy, kdy nabízel téměř vše pro dům, zahradu a domácnost, jsou minulostí aneb ty tam stejně jako následné využití v podobě galerie současného umění Plato.
Budova Bauhausu plnila své funkce od roku 1995 do letošního roku. Upřímně řečeno – moc se do prostoru v těsné blízkosti městských jatek nehodila. Jatka se naštěstí podařilo od zboření uchránit a po náročné rekonstrukci slouží právě k umístění exponátů přemístěné galerie Plato. Ta navazuje, respektive bude navazovat na legendární ulici Stodolní, pro jejíž rozšíření a zvelebení padly sousední nevyužité zchátralé domy. Na jejich místě už se hloubí základy pro multifunkční novostavbu.
Bude další vítaným příspěvkem k zvelebení oblasti s desítkami restaurací, barů a klubů pod souhrnným názvem Stodolní. Věřme, že i tímto počinem bude přispěno k obnovení sloganu: Stodolní – ulice, která nikdy nespí. Namátkou jmenujme vyhlášené „osvěžovny“: Bastilu, Bernies Irish Pub, U Modré nudle, Divoké kočky, Desperado, Bogota a samozřejmě hotel Brioni.
Vraťme se ještě na chvíli na místo zbouraného Bauhausu, kde vyroste justiční areál se všemi službami v jednom objektu. Laskavý čtenář pochopí i takovou situaci, která se mi stala při stavění zmíněného Bauhausu. Byla to moje první reportáž po nástupu do redakce měsíčníku Střechy–Izolace, nyní Střechy–Fasády–Izolace. Na ploché střeše probíhaly práce na zastřešení a posléze nastal čas sestoupit na pevnou zem a vrátit se se snímky a údaji do redakce. Ejhle, na dotaz, zda lze přistavit plošinu a sjet dolů, jsem se dozvěděl, že nejde proud – kabel byl zřejmě překopnut. Kdy nastane oprava, nikdo nevěděl. Tak mě napadlo sestoupit dolů po žebřících. Ovšem ani ty nebyly k mání. Byly zapůjčeny sousední partě. Žádal jsem o jejich navrácení, ale nedošlo k tomu, neb se obě party pohádaly.
To už ale nastal čas potřeby, a tak jsme svorně čurali přes atiku k pobavení cestujících v kolem jedoucích trolejbusech. Nicméně záhy se našel jeden báječný muž s klikou a ručně mě na plošině výtahu svezl na zem. Moje obavy, že by se tato situace mohla opakovat i na dalších střechách, se doposud, a to už je přes třicet let, ukázaly jako liché. Inu, také „vo tom to je“.
Autor: Mgr. Zdeněk Svoboda