Nejdříve zaměříme pozornost na region Hlučínska. Z historie víme, že až do roku 1742 byl součástí zemí Koruny české. Po rakousko-pruských válkách se stal součástí Pruska. Po I. světové válce byl od roku 1920 součástí Československa. Od roku 1938 byl přičleněn k německé říši. Součástí českých zemí se opět stal po skončení II. světové války v Evropě.
Hlučínsko najdeme mezi řekami Odrou a Opavou, v blízkosti měst Ostrava a Opava, včetně hranic s Polskem. Oplývá kromě jiného množstvím sakrálních staveb, z nichž jsme tentokrát navštívili kostel svatého Jana Křtitele v samotném centru téměř 15tisícového města Hlučína, založeného roku 1256 Přemyslem Otakarem II., českým králem železným a zlatým. Ještě není bez zajímavosti, že v letech 1920 až 1960 byl městem okresním.
Avšak jdeme zpět ke zmíněnému kostelu – nejstaršímu chrámu v daném regionu. První zmínka je z roku 1378. Jde o pozdně gotickou jednolodní stavbu s trojbokým kněžištěm a hranolovitou věží. Přes vícero pozdějších přestaveb si zachovala gotický charakter. Přečkala zřícení věže, požár a prošla několika barokními úpravami. V interiéru je nejvýraznější mohutný jedinečný hlavní oltář, z dílny ratibořského sochaře Salomona Steinhoffera. Ovšem naše hlavní pozornost byla upřena k nejnovější stavební úpravě, a to Cestě k nebesům, jak je nazvaná tato expozice Muzea Hlučínska.
Dostaneme se k ní vstupem do věže kostela a jejího podkroví. To znamená vystoupat po 60 nových dřevěných schodech točitého schodiště a dalších 20 až ke zvonům a vyhlídce na město a okolí. K rekonstrukci můžeme napsat, že nové schodiště kostelní věže bylo zřízeno za účelem zpřístupnění prostoru krovu nad lodí a presbytářem a pro vyhlídky na město z prostoru kostelních zvonů. V části krovu je pochozí lávka po obvodu kostelní lodi s přístupem do samostatného prostoru krovu nad presbytářem, což umožnuje dobře si prohlédnout jeho složitou konstrukci. Pro vstup do kostelní věže je vyhrazen jihozápadní vchod na kúr. Výškový rozdíl mezi terénem a kúrem je překonávaný stávajícími schodišti. Nové schodiště spojuje úroveň kúru s úrovní zvonů. Překonávaná výška je 17,72 m.
Schodiště je tvarově navrženo i tak, aby se minimálně dotýkalo stávajících zdí věže. Proto bylo zvoleno točité schodiště, které podtrhuje celkovou vertikalitu prostoru věže. Pochozí lávka je navržena z dřevěných prvků kladených na stávající vazné trámy, opět bez nějaké větší interakce se stávajícím krovem. Oba prvky (schodiště a lávka) jsou vizuálně propojeny zábradlím, tvořeným svisle kladenými ocelovými tyčemi, ukončenými dřevěným madlem. Součástí díla bylo provedení nové okenice ve věži kostela, včetně automatického mechanismu otevírání okenice a prosklené příčky pro zajištění ochrany varhan.
Točité schodiště s vřetenem z ocelové trubky 178 x 8 mm je zavětrované do nově provedeného stropu a stropu úrovně krovu. Vřeteno je po výšce složeno z několika kusů. Jednotlivé kosé stupně jsou tvořeny ocelovým rámečkem (tvořeným T-profilem a pásovinou) navařeným na trubku, která je tak veliká, aby ji bylo možné nasunout na nosné vřeteno. Stupnice jsou z jasanové spárovky. Stropní trámy jsou ze smrkového masivu. Povrchová úprava je opatřena tvrdým voskovým olejem (osmo).
Nově navržená lávka je osazena na stávající vazné trámy krovu. A to mezi šikmé vzpěry v krajních polích krovové stolice. Je ze smrkových hranolů 120 x 240 rozpětí zhruba 3,8 metru osazených na rektifikační kotevní prvek M30. Ten je přišroubován do stávajícího vazného trámu. Na hranol je osazená pochozí lávka z jasanové spárovky, na kterou jsou zespodu vruty přikotveny dvojice dřevěných hranolů 80 x 80 a ty jsou závitovou tyčí staženy do nosného smrkového nosníku. Sem je i kotveno ocelové zábradlí. Madlo je doplněné o LED-osvětlení, zafrézované do spodní části madla. Vzhledem k velmi omezenému přístupu do věže byly značně náročné přesuny jednotlivých prvků a zajištění BOZP při provádění prací. Realizaci uskutečnila společnost Fichna – Hudeczek.
Ze stavebního hlediska sdělujeme, že gotická architektura navázala na románský sloh. Gotické stavby jsou odlehčené, prosvětlené a dvojitý vnitřní a vnější opěrný systém určují jejich vzhled. Typickým prvkem gotiky je lomený oblouk – oblouk se špičkou. Gotické stavby jsou vysoké, jako by startovaly k letu do nebe. A protože jsme v církevní kulturní památce, připomeneme si slova bývalého biskupa ostravsko-opavské diecéze Františka Václava Lobkowicze: „Církevní památky nacházející se v česko-polském příhraničí, hojně navštěvované, nás překvapí svým bohatství, svojí krásou i historií. Nejen architekturou, výzdobou a jedinečností i niternou krásou a tajemstvím. Přeji návštěvníkům kostelů, poutních míst a památek mnoho pěkných duchovních a cestovatelských zážitků. Ať se stanou oázami pokoje, naděje i útočištěm vaší celoživotní pouti.“
A o tom je i tato Cesta k nebesům.
Autor a foto: Mgr. Zdeněk Svoboda, titulní foto: archiv redakce