Na území České republiky tvoří značnou část lidové architektury stavby z nepálené hlíny, které jsou v různém stupni poškození. Hliněné kulturní dědictví začíná být v současné době vzácné a je nenapravitelnou škodou se ho zbavovat. Tento příspěvek má za cíl ukázat, že hliněné stavby lze s úspěchem opravovat a nadále užívat.
Hliněné domy po kvalitně provedené rekonstrukci dosahují současný komfort bydlení a původní styl zástavby zůstane zachován. V současné době již téměř všechny hliněné domy prošly jednou nebo více rekonstrukcemi, jejichž příčinou byly poruchy, jako např. trhliny, drcení, vychýlení, deformace apod., nebo snaha o zvýšení jejich úrovně modernizací, jako je např. vestavba hygienických zařízení, přístavba anebo změna využití některých prostor.
Konstrukce hliněných staveb
Hliněné stavby jsou předchůdci staveb zděných z cihel plných pálených, které se z nich postupně dále vyvíjely. Proto veškeré odlišnosti z technického hlediska mezi těmito dvěma typy staveb spočívají hlavně v době vzniku. Více se navzájem liší dvě hliněné stavby postavené s odstupem 200 let, než stavba hliněná a zděná z pálených cihel, které byly postaveny přibližně ve stejné době. Vyjmenujme hlavní konstrukční části hliněných budov.
Celý článek, jehož autorkou je Doc. Ing. Ivana Žabičková, CSc. (VUT Brno, Fakulta architektury a Sdružení hliněného stavitelství, z. s.), si můžete přečíst v únorovém vydání časopisu Střechy-Fasády-Izolace, dostupné je online nebo v tištěné podobě.