Nová expozice a prohlídková trasa s názvem Cesta k nebesům byla v říjnu loňského roku otevřena pod střechou hlučínského kostela sv. Jana Křtitele. Citlivými úpravami, které vycházejí z projektu ostravského ateliéru Místní architekti, se původně gotický kostel s historií datovanou až do roku 1378 otevřel návštěvníkům. Ti teď mohou poznávat dosud nepřístupné prostory. Kostelní věž se stala vyhlídkovou věží a prostor krovu unikátní prezentační plochou Muzea Hlučínska.
Celý koncept projektu vznikal dlouhodobě. Prvotním impulsem byla rekonstrukce střechy a krovu kostela v roce 2012. Tehdy si místní uvědomili, že mají k dispozici prostor, který je po historické i architektonické stránce velmi poutavý. Tak proč jej neukázat veřejnosti? „Konkrétnější představa se začala rodit v čase covidové pandemie. Snad si během ní pan farář uvědomil, že řady návštěvníků kostela a bohoslužeb prořídly a že by bylo na místě zabývat se otázkou, jak tento neblahý trend zvrátit. Došlo k několika schůzkám duchovní správy s vedením města a muzea, kde postupně vykrystalizovala představa vzájemné spolupráce,“ uvedl Metoděj Chrástecký, ředitel Muzea Hlučínska, které koncem roku 2021 uzavřelo memorandum o spolupráci s farností a městem na projektu „Cesta k nebesům“.
Všichni aktéři měli jasno, že chtějí vybudovat nové přístupové schodiště do věže a krovu kostela sv. Jana Křtitele, nabídnout návštěvníkům vyhlídku z věže, a v krovu, kde se ocitnou nad chrámovou klenbou, je nechají zakusit, co to vlastně znamená být blíže nebi. Další kroky už souvisely s návrhem ateliéru Místní architekti. „Na začátku bylo rozhodující, že se muzeum, město a farnost shodly na zpřístupnění kostela. Z provozního hlediska je to totiž komplikované například proto, že dostat se do krovu znamená pokaždé projít kůrem kolem varhan. Když jsem si byl věž a krov prohlédnout, uvědomil jsem si, že se v obou případech jedná o tak silné exponáty, že moje práce architekta bude hlavně o minimalizaci nových prvků. Už jen při stoupání věží nahoru si můžete všimnout detailů, jako jsou stopy po původních klenbách, které svědčí o pestrém stavebním vývoji kostela,“ řekl architekt Jiří Halfar s odkazem na historii památky, jejíž dnešní podoba vznikala přestavbami v obdobích gotiky, renesance, baroka i tzv. novogotiky.
Krov jako umělecké dílo
Základním novým prvkem, který bylo nezbytné vložit do kostelní věže, se stala ocelová konstrukce točitého schodiště. To nahradilo původní klasické dřevěné stupnicové schodiště, které vedlo po vnitřním obvodu věže. Nové schodiště, které spojuje prostor kůru s krovem nad kostelní lodí a prostorem pod zvony, vede jejím středem. „Pro návštěvníky je to příjemnější varianta. Zdivo věže je při stoupání po schodišti obklopuje, takže si můžou všimnout stop historie, která se kolem nich odehrává. Ve zdivu najdou zazděnou rozetu nebo rýhy po klenbách, což je samo o sobě zajímavé,“ doplnil architekt, který se v rámci návrhu řídil až pietním přístupem a pečlivě přemýšlel o každém zásahu do stávajících konstrukcí. Při zkoumání historie mimo jiné zjistíme, že kostelní věž byla roku 1648 poničena úderem blesku a současnou podobu s výškou bezmála 47 metrů dostala až v letech 1791 a 1792. Krov nad lodí bude zřejmě o „něco“ starší.
„Jakmile se před vámi otevře pohled do krovu kostela, uvědomíte si, že to je umělecké dílo. I památkáři rádi zdůrazňují, že jde o konstrukci specifickou jak svou historií, tak použitím některých prvků, například typických křížů pro zavětrování. Pro účely expozice bylo třeba najít vhodný prostor v krovu tak, aby návštěvníci nemuseli chodit jednou cestou tam i zpět, což bylo možné po původní lávce, která vedla středem konstrukce. Chtěli jsme ale vytvořit prohlídkový okruh. Prakticky jedinou možností bylo umístit pochozí lávky zhruba ve čtvrtině rozpětí krovu, kde jsme mohli pod krokvemi provléknout zhruba 60 centimetrů široké lávky. Tvoří je modřínová prkna, podkladní konstrukce z KVH-hranolů a ocelové zábradlí, které se otevírá směrem nahoru ve tvaru písmene V,“ upřesnil Jiří Halfar.
Konstrukce lávek byly realizační firmou Fichna-Hudeczek, která má bohaté zkušenosti s obnovami památek, ukotveny po částech k hlavním vazným trámům. S ohledem na vyšší stabilitu byly nakonec pod lávky položeny dva podkladní trámky. „Výzvou byla hlavně logistika rozměrnějších prvků. Naštěstí jsme mohli využít přes dva metry vysoká okna v kostelní věži, kterými bylo možné dostat dovnitř jednotlivé segmenty – vřetena ocelového schodiště. Většina dalších prvků se montovala přímo na místě. Na prostorové limity jsme narazili také u stávajících konstrukcí, někde jsme se museli doslova proklestit mezi trámy. Například úplně nahoře ve věži, kde mezi trámy zvonové stolice vzniklo patro s vyhlídkou na město a okolí,“ doplnil architekt.
Když historie odkrývá svá tajemství
Za klíčovou pro dosažení celkového úspěchu projektu považuje spolupráci s architektem a scénografem Davidem Bazikou, který je autorem expozice Cesta k nebesům a který s Muzeem Hlučínska dlouhodobě spolupracuje. „Finální podoba expozice je kompromis. Muzeum chtělo přirozeně ukázat co nejvíce, my jsme zase chtěli, aby prostor nebyl zahlcen exponáty ani informacemi. Chtěli jsme, aby byl prohlídkový okruh spíše o emocích, které může krov nabídnout už jen svojí existencí,“ vysvětlil Jiří Halfar. Jako každé umělecké dílo byl také krov hlučínského kostela kvalitně osvětlen, aby si jej návštěvníci mohli prohlédnout do nejmenších detailů, včetně například historických tesařských značek nebo sanačních zásahů z doby rekonstrukce v roce 2012. Dobrou světelnost celého prostoru navíc podporuje LED-podsvícení samotných lávek.
„Ukázat historické krovy, které mají svoje kouzlo, je něco, co na člověka silně zapůsobí. Dodnes si vzpomínám na to, když jsme byli během studia v Praze na prohlídce barokního krovu na Karlově. To byl obrovský zážitek. Jde o práci našich předků a technologie odpovídající své době, takže je skvělé, pokud je můžeme takto ukazovat. Vnímám v tom jako nesmírně důležitou vůli církve, u které vše začíná. Pro veřejnost to může být zajímavé tím, že se lidé dostanou na místa, která nejsou obvykle přístupná. Je v tom i kus tajemství a zároveň něčeho hmatatelného, což také může být v dnešním virtuálním světě fajn. Uvědomíme si, že je tady něco, co nás pojí s historií. A to je taky správně,“ uzavřel naše povídání architekt z ateliéru Místní architekti.
Expozice Cesta k nebesům
Expozice v podkroví kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně je rozvržena do dvou částí. První část se nachází v krovu nad klenbou chrámové lodi a je věnována patronům, kterým jsou nebo v minulosti byly zasvěceny kostely a kaple ve městě. Prostřednictvím úcty, která byla patronům projevována a jejich patronace nad různými oblastmi života, se návštěvník dozvídá více o dobových reáliích života v Hlučíně. Druhá, komornější, část expozice je situována nad presbytář. Jde o zvětšenou stylizaci vzácného renesančního obrazu Ukřižování z Hlučína, jehož originál zapůjčila farnost do Arcibiskupského muzea v Olomouci. Vrcholem prohlídky a zároveň turistickým lákadlem je výstup ke zvonům s vyhlídkou do všech světových stran na město a jeho okolí.Expozice je otevřena pouze za příznivého počasí v období od dubna do listopadu. Vstupenky jsou v prodeji v Informačním centru Hlučín. Na investici za 6,9 milionu korun se finančně podílelo město Hlučín a Moravskoslezský kraj.
Autor a foto: Mgr. Tomáš Svoboda
Článek původně vyšel v časopise Střechy-Fasády-Izolace 2/2025.