Zollingerova střešní konstrukce představuje významný milník v oblasti stavebního inženýrství a architektury počátku 20. století. Tento originální systém lamelového krovu navrhl německý architekt a stavební úředník Friedrich Reinhard Balthasar Zollinger (1880–1945). Jeho konstrukční princip, založený na samonosné dřevěné síťové struktuře typu gridshell, umožnil efektivní, rychlou a úspornou výstavbu nejen obytných budov, ale i průmyslových a zemědělských objektů. Důkazem využití této techniky je i monumentální objekt obilního sila v Jihlavě, jehož krov využívá právě Zollingerovu konstrukci.
Od městského architekta k patentované technologii
Friedrich Zollinger, původem z Wiesbadenu, absolvoval studia architektury a urbanismu na Technické univerzitě v Darmstadtu v roce 1907. Po vojenské službě nastoupil do státní služby, kdy pracoval jako úředník na stavebním úřadě, poté na Ministerstvu financí a u Ředitelství železnic ve Frankfurtu nad Mohanem. Následovala funkce městského architekta v Aschaffenburgu a městského stavebního inspektora v Berlíně-Neuköllnu. Na začátku první světové války sloužil tři měsíce v armádě, než převzal místo nedávno zesnulého městského architekta Berlína-Neuköllnu.
Své návrhy rozvinul především ve městě Merseburg, kde byl v roce 1918 jmenován městským architektem. Zde v reakci na poválečný nedostatek bytů vytvořil generální plán rozvoje města, v jehož rámci realizoval rozsáhlé projekty levných obytných domů. Při nich se mu podařilo spojit urbanistickou koncepci se svými inovativními stavebními technologiemi. Při procesu výstavby využíval zefektivněný design konstrukcí – vlastní patentované lité betonové konstrukce, a právě lamelovou střechu. Významné bylo i zapojení budoucích obyvatel do různých stavebních aktivit. Kromě výstavby bytových domů se jeho konstrukční systémy prosadily také u průmyslových a zemědělských staveb, kde nacházely uplatnění především díky své efektivitě, snadné montáži a minimální spotřebě stavebního materiálu.
Zollingerova lamelová střešní konstrukce byla oficiálně patentována v roce 1923, i když první stavby s touto technologií vznikly již roku 1922. Největšího rozmachu dosáhly tyto střešní konstrukce patrně v Německu, kdy evropská stavební firma Zollbau-Syndikat AG, vlastnící patent, se již v roce 1926 na inzertním letáku chlubila neuvěřitelnými 850 000 postavenými čtverečními metry těchto střech. Na naše území se tyto konstrukce rozšířily především u bytové a průmyslové výstavby německého obyvatelstva. Další vlnu rozmachu pak v upravené formě zaznamenaly u hospodářských staveb v 60. letech 20. století.
Zollingerdach: staticky účinný krov s minimální spotřebou dřeva
Konstrukční systém Zollingerovy střechy, tzv. Zollbau nebo Zollingerdach, spočívá v sestavení sítě krátkých lamel – dřevěných prken, které jsou kladeny šikmo k sobě a propojeny v uzlových bodech tak, že vytvářejí síť kosočtverců, chceme-li diamantovou mřížku, tvořící nosnou konstrukci střechy. Lamely, prefabrikované s jednotnými rozměry, bylo možné vyrábět na pilách ve velkém množství, nezávisle na konkrétním projektu, a poté dopravovat přímo na stavbu. To už samo o sobě urychlilo výstavbu, jednoduchost montáže zároveň umožnila využít i pracovní sílu laických stavitelů. Konstrukce byla koncipována jako lehká a samonosná, bez nutnosti použití složitých podpěr během výstavby nebo jeřábu, a umožňovala vytváření velkých rozpětí, často bez nutnosti vkládat sloupy nebo další vnitřní podpory.
Tento systém nabízel a stále nabízí několik významných výhod. Použitím krátkých prken je snížena potřeba dlouhého a kvalitního řeziva, což v dobách poválečného nedostatku stavebního materiálu znamenalo zásadní ekonomickou výhodu. Spotřeba dřeva byla oproti tradičním střešním konstrukcím snížena až o 40 %, přičemž výsledná konstrukce byla dostatečně tuhým a pevným prostorovým rámem, který umožňoval vytvářet jak rovinné, tak zakřivené plochy střechy. Architektonickým přínosem je nejen esteticky zajímavá klenutá silueta střechy, ale také maximální využitelnost podstřešních prostor, což je důležité především u hospodářských staveb. Díky vysoké ohybové tuhosti konstrukce je rovněž možné snadno vyříznout otvory pro vikýře či světlíky, které zlepšují osvětlení a větrání vnitřních prostor.
Abychom zůstali objektivní, zmiňme i nesporné nevýhody této konstrukce, které lze spatřovat především v pracnosti její montáže a nutnosti pravidelné kontroly a dotahování jejího velkého množství šroubových spojů. Její lamely mají zároveň tloušťku průřezu jen několik desítek mm, z dnešního pohledu je tedy problematická jejich odolnost při požáru, stejně jako životnost v případě nedostatečné údržby střešního pláště, zatékání do konstrukce a rozvoje biologického poškození. V takových případech pak může snadno docházet k deformacím konstrukce.
Jihlavské Silo jako industriální klenot první republiky s unikátní střechou
Jedním z největších objektů na našem území, kde byl systém Zollingerovy střešní konstrukce uplatněn, je budova jihlavského obilního skladiště se zásobovací rampou a bývalou správní budovou. Místními tak zvané „Silo“ představuje významnou industriální stavbu s nádechem první republiky, která se výrazně odlišuje od městské zástavby v širokém okolí a tvoří městskou dominantu se zajímavou a jedinečnou siluetou.
Tato zcela autenticky dochovaná a donedávna používaná solitérní zemědělská stavba byla realizována podle návrhu brněnského inženýra a stavitele Johanna Theimera v roce 1927 (již čtyři roky po vydání patentu!) a již v lednu 1928 byl objekt předán členům Německého zemědělského skladištního a hospodářského družstva pro Štoky a Jihlavu k užívání. Objekt, navržený pro skladování 150 vagonů obilí, tvoří monumentální pětipodlažní budova hlavního skladiště, na kterou západním směrem navazuje menší třípodlažní přístavba se správními a obytnými prostorami. Obě části stavby jsou funkčně propojené, avšak architektonicky se jedná o dvě samostatné hmoty. Obě jsou zastřešeny Zollingerovou lamelovou konstrukcí.
Hodnotným prvkem objektu Sila je právě jeho střešní konstrukce, řešená systémem lamelového krovu Zollbau. Použití této konstrukce bez nutnosti vnitřních podpěr umožnilo využití půdního prostoru a zároveň přispělo k výrazné siluetě objektu, která jej odlišuje od jiných průmyslových a zemědělských staveb své doby. Skelet budovy je proveden z železobetonu, přičemž zastřešené rampy a přístavky jsou integrovány do celkového provozního řešení areálu. Zastřešené rampy pokračují do jihovýchodního směru, kde jsou doplněny čtyřdílnými sýpkami k uskladnění uhlí a vápna. K jižnímu průčelí objektu je také od nedalekého městského nádraží přivedena závodní vlečka.
Střešní konstrukce obdobných rozměrů a původního patentovaného systému je na našem území použita pouze zde a v Uničově. Díky tomu je jihlavské Silo unikátní nejen ve svém regionu, ale i v rámci celé České republiky. Soubor dochovaných prvků a zajímavých dobových detailů doplňuje zachovalé původní vybavení obytné části (například dveřní a okenní výplně, vestavěné skříně, kachlový sporák a další) a z pohledu památkové péče se jedná o vysoce hodnotný doklad výstavby zemědělských staveb v první polovině 20. století.
Místo demolice šance na záchranu?
Nebýt včasného zápisu na seznam státem chráněných nemovitých kulturních památek, osud sila by byl již před řadou let zpečetěn. Jihlavský územní plán totiž počítal s jeho demolicí a uvolněním prostoru pro výstavbu nové silnice k přebudovanému městskému nádraží. Budovu sila se však pro její dochované architektonické hodnoty, tedy především její Zollingerovu střešní konstrukci, a její výrazné zapojení do charakteru lokality, podařilo „zpamátnit“. Následovalo přepracování projektu silnice, která má vést k novému Centrálnímu dopravnímu terminálu tak, aby se Silu vyhnula. Schůdné řešení bylo nalezeno, avšak pro areál Sila to přesto znamená značné ústupky, včetně vykácení části přilehlého parku, ubourání části budovy a „uvěznění“ mezi silniční tahy. Stavba silnice již koncem roku 2024 začala. Hledání investora, který by Silu vdechl nový život, a především zajistil potřebné opravy, stále pokračuje.
Text a foto: Ing. et Ing. Soňa Křivánková
Autorka se specializuje na stavebně technické průzkumy a diagnostiku historických krovů a dřevěných konstrukcí od vlastních průzkumů až po prováděcí projektovou dokumentaci. Pomáhá majitelům, správcům, architektům a projektantům s plánováním a realizací oprav a rekonstrukcí krovů i celých památkově chráněných objektů.
Titulní foto: Pohled na budovu jihlavského Sila (správní část budovy schovaná za skladištní částí).
Zdroje:
Obilní skladiště se zásobovací rampou a bývalou správní budovou. Online: www.pamatkovykatalog.cz.
Silo – komunitní centrum Jihlava. Online: www.silojihlava.cz.
Zollingerdach. Online: de.wikipedia.org/wiki/Zollingerdach.
Článek původně vyšel v časopise Střechy-Fasády-Izolace (č. 4/2025), který si můžete objednat formou předplatného, případně v online verzi na Digiport.cz, kde najdete také archiv časopisu.