Vedení firmy mohu pomalinku předat ostatním, říká Jiří Langner, jednatel renomované společnosti Krolan, která v oboru střech úspěšně působí již od roku 1994. Dnes může říct, že zároveň zůstane firmou rodinnou, protože kromě něj se na každodenním rozhodování podílí také dcera Tereza. V rámci úprav vlastnických vztahů nahradila roli dlouholetého společníka Karla Kropíka, který se před dvěma lety rozhodl odejít do důchodu. To je však jen jedna ze změn a novinek, se kterými jsme se mohli během naší návštěvy v Šestajovicích, kde firma sídlí, seznámit.
„Kromě úprav vlastnických vztahů jsme chtěli také vytvořit modernější tvář naší firmy, která je na trhu zavedená a myslím si, že můžeme být právem hrdí na to, co máme za sebou. Přestože jsme v oboru střech docela velkým hráčem, víme, že pořád je co zlepšovat a do čeho investovat. Také proto jsme v posledních letech zmodernizovali náš areál, ve kterém jsme od roku 2006. Přestavěli jsme naši prodejnu a zaměřili se i na nové výrobní technologie. Naší nejnovější investicí je oboustranná hydraulická ohýbačka Variobend, která je špičkou mezi klempířskými stroji,“ říká na úvod našeho rozhovoru Jiří Langner, který letos mimo jiné oslavil jubilejní sedmdesátiny.
Tak to můžeme nejprve i trochu bilancovat. Jaké představy jste měli, když firma Krolan začínala?
Na začátku byly naše představy trošku naivní. Na druhou stranu bez určitých snů se nedá nic dělat a řekl bych, že čím máte sny odvážnější, tím víc jste hnán a motivován k jejich splnění. Když jsme začínali, říkal jsem manželce, že nebudu chodit o víkendu do práce, ale potom to bylo přesně naopak. Byli jsme v práci víc, než jsem si představoval. Tenkrát jsme ještě neměli počítače, takže jsem všechny zakázky po večerech kalkuloval na papíře, a nakonec jsme dělali i víc než dvanáct hodin denně. Samozřejmě, že jsme chtěli být úspěšní a být úspěšný znamená také vydělávat. Ale bumbrlíček ve formě hladové rozvíjející firmy nám ten pocit dlouho nedával. Teprve po několika letech zaměřených na investování do firmy začalo podnikání nabývat viditelných výsledků.
To zní skoro pohádkově, ale předpokládám, že vaše cesta byla plná výzev, je to tak?
Je pravdou, že když jsme si v roce 1996 pronajali halu, která měla 1 200 m2, měli jsme pocit, že se v ní ztratíme. Začínali jsme totiž v garáži a zhruba po roce si pronajali první dílnu, která měla 300 m2. A najednou jsme stáli v hale, kde se daly opravovat letadla. Byl to impuls investovat do strojního zařízení. Jako jedni z prvních v Praze jsme si například koupili šestimetrovou ohýbačku a pustili se i do kontinuální výroby žlabů. Postupem času nám začala v hlavě zrát myšlenka, že by bylo krásné být ve vlastním areálu a osamostatnit se. Naštěstí jsme tehdy měli možnost koupit za relativně slušnou cenu obecní pozemky v Šestajovicích, na kterých jsme s vydatnou svépomocí firemní areál postavili. V tomto rozhovoru samozřejmě stačí popsat pár řádků, ale ve skutečnosti celý proces ke splnění snů trval deset let. Bylo to deset let práce s přáním a myšlenkou o vlastním areálu. Při slavnostním otevření jsem se musel štípnout, jestli se mi to nezdá. Byl to asi takový pocit, jako když sportovec dobyde své mety. Záhy jsme však zjistili, že ani na této metě nemůžeme zůstat, a že pořád budeme potřebovat něco nového, něco víc. Proto jsme už v roce 2010 přistavěli další halu, ve které máme CNC stroj Hundegger na výrobu krovů i zázemí pro finální úpravy před montáží. Také to byl bez diskuse krok správným směrem…
Celý rozhovor si můžete přečíst v listopadovém vydání časopisu Střechy-Fasády-Izolace, které je k objednání formou předplatného nebo v online verzi na Floowie.cz, kde najdete také archiv časopisu.