S panem Jiřím Frídlem, cechmistrem ostravského regionu, jsme se „potkali“ po telefonu. Jinak to nešlo, přípravu květnového čísla omezila doba koronavirová. Hned na úvod mě překvapil slovy, že se střechám věnuje už od dětství, od 13 let.
„Když mi bylo třináct let, dělali jsme střechu na našem rodinném domě. A tu střechu nám tehdy dělal člověk, který byl mistrem odborného výcviku na stavebním učilišti v Opavě, a protože to bylo za hluboké totality, tak mne jednoduše naverboval. Už tehdy jsem mu na té naší střeše pomáhal. Bavilo mě to, přišlo mi to zajímavé, a tak když mi tu možnost nabídl, začal jsem se tomu věnovat a vyučil jsem se pokrývačem,“ zavzpomínal Jiří Frídl na své začátky. Hned po vyučení si zažádal o živnostenský list, ale chyběla mu potřebná praxe, což byla jedna z důležitých podmínek. Naštěstí měl šikovného odborného garanta, a tak mohl začít podnikat.
Není nad šikovného mistra odborné výchovy
Velmi rád vzpomíná na své učňovské roky a na svého mistra odborného výcviku Jaroslava Švarce. „Jako kluk jsem to vnímal jinak, ale dnes vím, že pan Švarc pro nás udělal to nejlepší, co mohl. Ten z nás doslova ‚vytepal‘ opravdu dobré řemeslníky. Ve skupině pokrývačů jsme tehdy byli čtyři kluci a jen dva jsme u řemesla zůstali. A musím říct, že můj spolužák z Krnova je také velmi šikovný střechař. Jsem přesvědčený, že je to velkou zásluhou právě pana Švarce, protože ten si sice nebral servítky a občas padla i nějaká ta facka. Ale troufám si říct, že jsem měl obrovské štěstí na toho našeho mistra, protože už na tom učilišti nás zapojoval do opravdu aktivní střechařské práce,“ říká Jiří Frídl a posteskne si, že dnes se mnozí učni na praxi věnují tak maximálně úklidu.
„My jsme skutečně už jako učni chodili s naším mistrem na melouchy, a to nám dalo strašně moc. Mnohem více než samotné praktické vyučování na učilišti, které bylo, řekl bych, takové v uvozovkách sterilní, kdy jsme museli dodržovat veškeré zásady bezpečnosti. Ale když jsme šli v sobotu na melouch, tak to bylo o tom udělat kus práce, vydělat si nějakou tu korunu a to nám nastavilo ty naše hlavy nejenom k tomu samotnému řemeslu, ale i k takovému tomu uvědomění si, co dělám, jak to dělám, za kolik to dělám, jak dlouho to má vydržet, aby to fungovalo atd. Myslím si, že řemeslu nás z velké části opravdu naučil ten náš mistr,“ říká Jiří Frídl.
Celý článek šéfredaktorky Anny Vidiševské si můžete přečíst v červnovém vydání časopisu Střechy-Fasády-Izolace, které si můžete objednat formou předplatného nebo v online verzi na Floowie.cz, kde najdete také archiv časopisu.