K tématu obnovy chaty Libušín na beskydských Pustevnách se rádi vracíme především proto, že v praxi ukazuje řemeslné postupy, které jsou v souladu s hodnotou unikátní památky. Jelikož je dubnové vydání našeho časopisu z velké části věnováno fasádám, zaměřili jsme se tentokrát na povrchové úpravy dřeva a řešení barevnosti stavby, která by se již v letošním roce měla veřejnosti ukázat v původní kráse.
Stejně jako v únorovém vydání, kdy jsme se zabývali tesařským a truhlářským zpracováním dřeva, nám bude odborným průvodcem restaurátor Národního muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Luděk Dvořák, který spolupracoval s architekty na projektové dokumentaci pro vědeckou rekonstrukci Libušína. Kromě toho také zkoumal originální dochované prvky i technologie barev, které před 120 lety používal slavný architekt Dušan Samo Jurkovič.
„Z hlediska celkového přístupu k rekonstrukci Libušína pro nás bylo podstatné, že v muzejním depozitáři ve Frenštátě máme originální prvky, které se dochovaly z poslední velké rekonstrukce v letech 1997 až 2000. Díky tomu jsme měli k dispozici poměrně dost prvků, na kterých se dala vysledovat použitá technologie barev,“ říká restaurátor, kterému historické použití olejových barev potvrdilo zkoumání prvků z depozitáře a následná analýza odebraných vzorků určující nejen složení pigmentu, ale i stratigrafii vzorků barev z dochovaných prvků.
Dalším zdrojem poznání a faktů byla literatura, zejména pak tvorba českého historika umění Františka Žákavce, který v roce 1929 vydal životopisnou publikaci s názvem Dílo Dušana Jurkoviče. „Přestože je v knize barevnost Libušína z velké části popsána, nemohli jsme ji brát jako hlavní zdroj informací. Klíčové bylo zkoumání originálů, po kterém jsme následně mohli potvrdit, že například okenní křídla a rámy byly opravdu tmavě zelené barvy, jak bylo zmíněno i v literatuře,“ pokračuje Luděk Dvořák.
Podobně postupoval v případě poznatku o temně rudém roubení, které zdobilo původní Libušín. Definitivní jistotu mu dal až laboratorní výsledek v podobě barvy, kterou mohl označit jako kysličník červený tmavý. „Jako restaurátor vím, že to může být jediný odstín, který je pro kysličníky typický. Stejně tak to musel vědět i Jurkovič, který stavbu sám natíral,“ vysvětluje odborník z Národního muzea v přírodě.
Pestrou kombinaci vlastních zkušeností, výsledků průzkumů a informací z literatury restaurátor uplatnil při analýze všech dochovaných prvků. Jednalo se nejen o okenní křídla a rámy, ale také o stropní kazety, obkladové desky, police, vnitřní obložky nebo zárubně. Na všech těchto původních prvcích bylo možné vystopovat technologii nátěru, barevnost i to, že si řemeslníci vybírali kvalitní materiál, který zpracovávali ručně.
Celý článek o řešení barevnosti chaty Libušín najdete v dubnovém vydání časopisu Střechy-Fasády-Izolace. Objednat je lze formou předplatného nebo v online verzi na Floowie.cz, kde najdete také archiv časopisu.