Národní památkový ústav (NPÚ) při obnově budovy Národního muzea, která se postupně chýlí ke konci, vždy považoval za prioritu jak monumentální a celistvé působení architektury samotné budovy, tak i připomenutí událostí 21. srpna 1968, jichž se stavba stala neodmyslitelným symbolem.
Vzhledem k započaté mediální diskusi nad otázkou barevnosti obnovené fasády pokládá NPÚ za potřebné seznámit veřejnost s následujícími odbornými fakty. Budova Národního muzea od architekta Josefa Schulze byla veřejnosti otevřena v roce 1891 a stala se charakteristickou dominantou Václavského náměstí. Nachází se na velmi exponovaném místě a události 20. století na ní zanechaly mnohé stopy.
Za Pražského povstání byla 7. května 1945 pobořena leteckou pumou, 21. srpna 1968 sovětští vojáci střelbou těžce poškodili hlavní průčelí a při stavbě metra v roce 1978 došlo k odtržení a poklesu levé nárožní věže. Fasádu budovy však poznamenaly i předchozí opravy a metody, jimiž byly provedeny.
První oprava, při níž byly vyměněny omítky, proběhla již v letech 1901–1904. Tehdy také došlo k nahrazení nápisových desek se jmény nad okny 1. patra deskami z červené žuly. Při opravách koncem 30. let 20. století byla řada plastik, ve snaze je očistit, přesekána a přebroušena. Velká oprava průčelí se pak uskutečnila v polovině minulého století, kdy byly znovu natřeny omítky, vyčištěny však byly jen některé kamenné prvky. Dle tehdejších zvyklostí restaurátoři kanelované sloupy z pískovce a plastiky nad hlavní balustrádou a u vstupu uměle načernili. Důvodem bylo zakrytí všech oprav provedených cementovými tmely.
Opravy průčelí do Václavského náměstí, poničeného střelbou z doby okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, proběhly v letech 1971–1973. Stopy po střelách na omítaných plochách byly opraveny provedením omítek nových, na kamenných částech byla vysekána pravoúhlá lůžka a vloženy plomby ze shodného druhu pískovce. Pro lepší optické zapojení tehdy došlo k umělému začernění sloupů. To však na novém kameni plomb nedrželo, a tak se veškeré opravy staly brzy patrnými. Při následném restaurování plastik na rampě byly práce zastaveny a umělé načernění dostaly jen sochy uprostřed.
Při současné obnově se přikročilo, po průzkumu dochovaných vrstev nátěrů z předchozích oprav, k omytí jak ploch omítkových, tak kamenných, a to včetně všech plastik. Za použití detergentů a horké vody se podařilo odstranit většinu mastných sazových depozitů i umělé začernění. Proto byl na nátěr omítkových částí použit barevný odstín, který neodpovídá barvě nového kamene, ale převažujícímu odstínu původního kamene zbaveného většiny nečistot. V barvě nového kamene, tedy světlé, se ponechávají jen původní plomby po opravách poškození střelbou v roce 1968. Ojediněle dochované stopy střel na kladí, v minulosti vyspravené pouze zatmelením, byly znovu odkryty.
Po očištění fasády se oproti stavu před obnovou přirozeně setřel velmi výrazný kontrast mezi původními kamennými částmi a do nich v minulosti vloženými plombami vysprávek po střelách. Aby však zcela nezanikl a zůstal uchován, byla ponechána barevná odlišnost těchto míst a nedošlo ke sjednocení retuší. Motivem bylo zachování těchto výrazných stop naší historie – otisků po střelách a snahy o jejich zamaskování v následujících letech.
Zdroj: tisková zpráva Národního památkového ústavu (npu.cz)