O čem se mluví? Na stavbách chybějí (nejen) dělnické ruce

22. 3. 2018

Slovo krize je sice stavařům více než protivné, nicméně opět se začíná používat, a to zejména v souvislosti s personálními kapacitami. Obor stále silněji cítí, že na stavbách scházejí nejen dělníci, ale že chybějí také profese s vysokou odpovědností, tedy projektanti či stavbyvedoucí.

Potvrzuje to i březnová Kvartální analýza českého stavebnictví CEEC Research, ve které ředitelé stavebních společností vyjádřili názor, že největší brzdou pro další rozvoj českého stavebnictví je v současné době právě nedostatek pracovníků. Na stupnici od 0 do 10, kde desítka představuje faktor, který maximálně zpomaluje rozvoj stavebnictví, jej ohodnotili známkou 8,0 bodu.

Jaké jsou další hrozby? V těsném závěsu následuje problém s dlouhými lhůtami pro přípravu staveb (7,9 bodu z 10) a nekvalitní a komplikovaná legislativa (7,9 bodu z 10). Nejméně naopak rozvoj stavebnictví brzdí korupce a nedostatek privátních zakázek (obě shodně 3,8 bodu z 10).

O propuknutí další krize v českém stavebnictví uvažují nejčastěji stavební firmy v souvislosti s roky 2020 a 2021 (v obou případech 30 %), ještě později pak krize nadejde podle pětiny (22 %) ředitelů. O tom, že krize vypukne v tomto nebo příštím roce, je přesvědčena zhruba desetina (7, respektive 11 %) stavebních společností.

A co si vlastně firmy o současném vývoji v odvětví myslí?

„Svým způsobem je krize již nyní, a to krize realizačních kapacit. Mnoho především subdodavatelských firem se v nedávné minulosti i díky mimořádně nízkým cenám ve veřejných zakázkách dostalo do takových potíží, že byly nuceny své podnikání buď omezit, úplně ukončit, nebo alespoň přestat podnikat v oblasti stavebnictví. V Česku se s růstem průmyslové produkce postavila řada nových výrobních hal a dělnické kapacity přešly z náročného prostředí externího stavebnictví do tepla výrobního procesu v průmyslových halách,“ uvedl Tomáš Koranda, předseda představenstva společnosti Hochtief CZ.

Podle něj může mít vliv může i 850 tisíc lidí v exekuci, kteří se vyhýbají pracovat oficiálně. „Dělnické ruce na stavbách teď chybí. Kapacitní problém má i výroba stavebních hmot. Otázkou zůstane, zda dalším krizovým efektem nebude dočerpání a ukončení dotačních titulů z EU po roce 2020, které byly silně směrovány právě do infrastrukturální výstavby,“ doplnil Tomáš Koranda.

Podobný názor má také Roman Kloubec, statutární ředitel firem AZ Elektrostav a ELTRAF: „Velké problémy lze očekávat v okamžiku, kdy dojde ke snížení objemu dotací z Bruselu (nejen následkem Brexitu). Krize, podstatně závažnější, však probíhá z důvodu zvyšujícího se nedostatku pracovníků nejen s nižší kvalifikací, které lze částečně a dočasně řešit příchodem zahraničních „gastarbajtrů“, ale zejména kvalifikovaných (projektanti, konstruktéři, technici).“

Jak dále dodal, již více než 20 let trvá tendence, kdy je nedostatek absolventů nejen technických, ale třeba také lékařských středních a vysokých škol.

Významná část populace zkrátka dává přednost snadnějšímu studiu a následně zaměstnání s odpovědností, kterou nelze srovnat s vysokou odpovědností projektantů, stavbyvedoucích, lékařů a zdravotních sester, přičemž finanční ohodnocení to zdaleka neodráží.

„Řešením je pouze souhrn zásadních a komplexních opatření, která nemůže zaštítit nikdo jiný než stát,“ dodal Roman Kloubec. A co na to stát? To nikdy s úplnou jistotou nevíme, ale premiér v demisi Andrej Babiš na letošním Fóru českého stavebnictví mnohé naznačil. „Doufám, že budete stíhat investice, které se na nás hrnou. Přijde doba, kdy stavební firmy nebudou stíhat a budeme řešit, že nejsou lidi. Neměli bychom váhat s dovozem zahraničních pracovníků do stavebnictví,“ prohlásil. Nezbývá než doufat, že opravdu ví, o čem mluví…

Zdroj: tiskové zprávy CEEC Research a SPS

Facebook
Twitter
LinkedIn
WhatsApp
Email