Jako kluk z pokrývačské rodiny měl Jiří Kocur ke střechám vždy blízko. Důkladně se s nimi však seznámil až v Německu, kde žil a pracoval na začátku 90. let. Získal tam i zkušenosti s pokrýváním střech břidlicí, které později zúročil zejména jako obchodník se střešními krytinami. Působil v renomované realizační firmě Mlýnek či ve stavebninách DEK. Od roku 2010 má v Opavě specializovanou firmu TOPSTEIN, která se zaměřuje na břidlici i na další materiály z přírodního kamene.
„Když jsem se v roce 1995 vrátil z Německa domů, bylo mi teprve lehce přes dvacet a zkušenosti jsem stále sbíral. Přesto už jsem se po technické stránce v oboru velmi dobře orientoval, což mi přišlo vhod, když jsem začal pracovat u pana Richarda Mlýnka jako obchodník v jedné z vůbec prvních specializovaných prodejen střešních krytin. Znal jsem řemeslo, technologie i odbornou němčinu a uměl skloubit všechny tyto věci dohromady a aplikovat je na náš trh, což byla moje obrovská výhoda na mnoho dalších let,“ říká na úvod našeho rozhovoru Jiří Kocur, podle kterého byla 90. léta dobou, kdy se v našich podmínkách musela (nejen) řemesla znovu nastartovat.
Řekl byste, že to zároveň byla ideální doba v oboru začít?
Určitě to byla dobrá doba. Tehdy jsem ještě neměl odvahu začít rovnou něco vlastního, i když v Německu jsem viděl, že malé a střední firmy jsou motorem ekonomiky. Zkušenosti jsem tak sbíral jako zaměstnanec, ale pořád jsem měl v hlavě, že bych si jednou chtěl firmu založit. K tomu jsem nakonec došel v roce 2010, kdy jsem skončil v zaměstnání a založil obchodní firmu se specializací na břidlici a přírodní kámen.
Co přesně rozhodlo o specializaci vaší firmy?
Poslední roky jsem viděl, jak se trh zahušťuje a jak neustále přibývá všemožných prodejců střešních krytin, což ústilo ve stále větší a větší tlak jen na cenu, bez ohledu na kvalitu, což mě přestávalo naplňovat a přiznávám, že jsem se tehdy cítil i díky tomuto stavu oborem vyčerpaný. Začal jsem tehdy vážně zvažovat profesní změnu. Pomohlo mi to, že jsem vždycky tíhnul k přírodním materiálům jako takovým a zvláště pak k přírodnímu kameni. U střech to byla břidlice, ale časem mě zajímaly i ostatní kameny, se kterými jsem se průběžně seznamoval. Třeba i během cestování po světě mi došlo, že kámen je nejstarší stavební materiál a že se bude používat pořád. A tak jsem se rozhodl, že zůstanu pouze u střech z přírodní břidlice a k tomu přidám další výrobky z přírodního kamene. Musím říct, že k mému rozhodnutí mě inspiroval i kolega geolog, se kterým jsem firmu tehdy založil.
Jaká byla tehdy situace na trhu s břidlicí?
Naší výhodou bylo, že v roce 2010 nebyl tuzemský trh s přírodními kameny ještě příliš rozvinutý. Nebylo tady tolik dodavatelů, kteří by se tomu věnovali systematicky a specializovaně. Věřil jsem tomu, že vsadit na specializaci a dělat něco, čím se odlišíme od ostatních, je správná cesta. Důležitá byla samozřejmě také znalost zdrojů surovin a těžebních lokalit ve Španělsku, odkud se břidlice masivně dovážela i do Německa, kde jsem dříve působil. Pomohly mi rovněž více než tři roky práce v obchodě se střešními krytinami u pana Mlýnka, který se břidlicí hodně zabýval. Rád vzpomínám třeba na to, jak jsme na veletrhu Dach und Wand v Německu v roce 1998 dojednávali dodávky břidlice na chrám sv. Barbory v Kutné hoře. Po celou moji profesní kariéru v oboru šikmých střech jsem se pak tu více, tu méně stále přírodní břidlicí zaobíral…
Celý rozhovor si můžete přečíst v lednovém vydání časopisu Střechy-Fasády-Izolace, který lze objednat formou předplatného, případně v online verzi na Digiport.cz nebo Floowie.cz, kde najdete také archiv časopisu.