„Děda klempíř, praděda pokrývač. A člověka život přivede na střechy, i kdyby nechtěl. Ale také jsem nikdy nelitoval, naopak. I po tolika letech mě práce stále baví,“ vysvětluje Jaroslav Skácel, přednosta Cechu klempířů, tesařů a pokrývačů regionu Moravská brána, proč se celý život věnuje právě střechám, a dodává: „Měl jsem práci na stavbách i v administrativě při přípravě zakázek, ale hlavně jsem chtěl dělat práci po svém. Proto jsem si 1. dubna 1990 pronajal od města opuštěnou dílnu a ze svého rodného Jevíčka dovezl stroje zděděné po mém dědovi.“
Měl velké štěstí, že mohl navázat na svoje předky, a pokládá to za svoji velkou výhodu. Jako jeden z mála se může dokonce pochlubit rodným listem svého otce: „Píše se v něm, že je synem Jaroslava Skácela – klempířského mistra v Jevíčku, a moje babička Štěpánka, dcera Josefa Karlíčka, pokrývačského mistra ve Vážanech. Když jsem jako desetiletý kluk chodil za dědou do dílny, netušil jsem, že mě toto řemeslo bude provázet po celý můj život.“
Čím složitější je výrobek, tím víc mě klempířské řemeslo baví
Loni v dubnu oslavila jeho firma už neuvěřitelných 30 let fungování. A pokud by je měl on sám popsat, určitě by vznikla hodně rozsáhlá kniha nejen o zajímavých opravách a rekonstrukcích střech rodinných domů, ale také o mnoha zajímavých lidech, které měl možnost poznat. „Při práci na střeše jste většinu času venku téměř po celý rok bez ohledu na počasí. A nejen z tohoto důvodu je profese klempíř-pokrývač náročným povoláním. S oblibou říkám, že když na fasádě domu vynechá zedník jeden centimetr čtvereční, fasáda je zajímavá, ale když klempíř nebo pokrývač vynechá na střeše jeden centimetr krytiny, může být vyplavený celý dům,“ popisuje Jaroslav Skácel. A zdůrazňuje, že člověk se musí neustále učit, protože i v tomto oboru je třeba počítat se stále novými materiály…
Celý článek si můžete přečíst v dubnovém vydání časopisu Střechy-Fasády-Izolace, které je k objednání formou předplatného nebo v online verzi na Floowie.cz, kde najdete také archiv časopisu.